Mluvím česky, anglicky a německy a je mi 6 let

24.1.2014 - O studiu jazyků

Co se v mládí naučíš…

Znáte ten povzdech “kdybych se jako dítě lépe učil tu angličtinu, kde jsem já už teď mohl být”… Je to povzdech dospělého člověka, který ve své dospělé realitě úročí to, co zanedbal v době, “kdy to ještě samo lezlo do hlavy” a i se to tam udrželo. Celé to vzdychání za tím, co odnesla voda, je sice plné iluzí, ale na druhou stranu, má i něco do sebe.

Kolik řečí umíš tolikrát si dítětem?

I v České republice si čím dál tím víc multikulturní společnost pomalu zvyká na vícejazyčné rodiny a na děti od sousedů nebo spolužáky svých dětí, které mluví některým (světovým) jazykem ve svých šesti letech lépe než vy s vysokoškolským diplomem (nezřídka lingvistickým). Ono se to lehce plynule mluví cizím jazykem, když už od kolébky někdo na ty děti žvatlá žvatlavou angličtinou a žvatlavou češtinou paralelně, když robátko nastupuje ve třech letech do internacionální školky s rodilými mluvčími ve sboru a v pěti letech se mu navléká uniforma The Školy s komplikovaným názvem a prestižní adresou. Předpokládáme, že pokud patříte k bilingválním rodinám, máte téma řečového vývoje bilingválních dětí nastudované do puntíku. Normální veřejnost má smíšené pocity, závidí a kritizuje, což jsou dva jevy existující paralelně vedle sebe, jak je lidstvo dlouho živo. Většina vícejazyčních rodin u nás se potýká souběžně se dvěma jazyky (například matka Češka a táta Francouz) nebo třemi (například rusko-ukrajinský manželský pár žijící a vychovávající své děti v Česku). Děti rodičů, kteří z různých důvodů často mění krajiny pobytu i s celou rodinou pak absorbují i čtyři a vice jazyků, je však samozřejmě rozdíl v pokročilosti toho kterého z nich.

Jste-li česká rodina žijící v zahraničí nebo smíšená rodina žijící v Čechách nebo česká rodina žijící tamtéž s ambicí naučit dítě cizímu jazyku v domácím prostředí co nejdříve, budete s bilingválním přístupem řešit jeho výhody a nevýhody.

Hlasy kritické:

- dítě má přetlak informací
- štěpí se jeho pozornost
- začne později mluvit
- může se stát, že ani v jednom jazyku nezakoření

Hlasy pochvalné:

- bilingvální děti se učí druhý jazyk rychleji
- jsou tolerantnější a otevřenější, mají větší přehled
- mají lepší paměť, rozvíjejí analytické myšlení

A teď, babo raď.

Je jisté, že pokud nevlastníte rodný list a občanku některé z cizích zemí, bude vaše snaha o bilingvální rodinu značně trnitá. Konzistentnost je totiž první podmínkou úspěchu a pokud z vás ta cizí řeč neplyne přirozeně, té konzistentnosti budete dosahovat těžko. Aby vaše snaha nebyla pohřbena s prvním neúspěchem, je nezbytné stanovit a zachovat určitá pravidla, která do toho “zmatku” vnesou řád a o které se budete moci opřít jak vy, tak dítě.

- dodržujte princip “jedna osoba, jeden jazyk”
- spravedlivé rozdělení času mezi oba (všechny) jazyky
- tolerance případné situační nebo dočasné averze vůči některému z jazyků
- jeden jazyk by měl být stanovený jako “rodný”

Souvislosti širší, než se zdá

Rozhodnutí (nebo přizpůsobení se situaci, například dlouhodobý pobyt v zahraničí, sňatek a pod.) vést domácí konverzaci a výchovu dítěte ve více jazycích s sebou nese nesporné výhody ale zároveň i situace, které budou vyžadovat citlivý přístup a pozornost.

Několik příkladů:

- přestěhujete-li se do nové krajiny s dítětem věku školní docházky počítejte s tím, že jeho plnohodnotné zařazení mezi vrstevníky bude trvat dva roky (doba, za kterou se dítě dostane na úroveň každodenní verbální komunikace), až čtyři až osm let (plnohodnotné zařazení mezi “domorodce”)

- vnímejte případné socializační problémy dítěte v kolektivu, může se stát, že bude mít díky své výjimečnosti mezi dětmi problém

- máte-li více dětí, počítejte s tím, že dát jim stejné šance naučit se jazyk/y na bilingvální úrovni je časově i organizačně náročné

Klíčová je motivace

I když se vám proces učení se nového jazyka od batolecího věku zdá bezbolestné, pro dítě je to poměrně velká intelektuální zátěž. Nechápe situaci v souvislostech tak, jako vy, nevidí se spokojeně za dvacet let vyhrávat konkurz na prestižní zaměstnání díky plynulé angličtině, ani na doktorandském studiu na univerzitě v Cambridge. Pročež mu samozřejmě chybí potřebná motivace k tomu, aby dodržovalo pravidla, které jste nastavili v dobré víře a s nejlepším úmyslem zajistit pokrok. Zkuste vysledovat jeho chování v jeho kolektivu a formulovat si motivační filozofii v jeho, ne vaší realitě. Určitě tím přispějete k větší pohodě ve vaší bilingvální rodině.

Autor: Xénia Křížová




Zpět na přehled článků
Používáním tohoto webu souhlasíte s ukládáním cookies, nezbytných pro dobré fungování webu.
highslide

Pomůžeme Vám s výběrem kurzu