Přídavná jména ve větě

„Pche, to tvoje auto je ale špinavé.“ – „To sice je, ale je nové a rychlé. Vaše auto, kluci, je staré a pomalé.“ Tak co, pánové a dámy, zvládnete konverzaci (nejen) o autech?Přivlastňovací zájmena už máme v hlavě, pro rychlé zopakování se můžete v rychlosti mrknout na jeden z našich předchozích článků.Abychom dokázali popsat své auto, dům, psa či rodinu, zájmena nestačí. Potřebujeme do věty „napasovat“ další slovní druh, tedy i větný člen, jímž není nic jiného, než přídavná jména a případně příslovce. Tak se nezdržujme zbytečnostmi, und lernen wir es schnell!

Jak na to?

Začneme velmi zvolna, nebudeme se zbytečně zatěžovat skloňováním a pro začátek postavíme přídavné jméno či příslovce na poslední místo ve větě. Jaká je výhoda? – Nemusíme přemýšlet o pádech a koncovkách, kterých, a to mi můžete věřit, bude ještě víc, než dost.

Das Kind ist frech. - To dítě je drzé.

Sein Auto ist schön. - Jeho auto je hezké.

Ihr lauft schnell.  - Běžíte rychle.

Ist er alt? - Je starý?

Ist der Käse französisch? - Je ten sýr francouzský?

Zesilujeme

V češtině k zesílení významu přídavného jména či příslovce potřebujeme slůvko „velmi“, v němčině mu odpovídá „sehr“. 

Das Buch ist sehr gut. - Ta kniha je velmi dobrá.

Ihre Kinder sind sehr jung. - Její děti jsou velmi malé.

Wir reisen sehr gern. - Cestujeme velmi rádi.

Dein Auto ist sehr schnell. - Tvoje auto je velmi rychlé.

Euer Haus ist sehr groß. - Váš dům je velmi velký.

Negujeme

Naše stará dobrá záporka „nicht“ opět nachází své uplatnění. Jen mějme na paměti, že přídavná jména i příslovce na své pozici trvají, proto záporka (stejně jako sehr) bude stát těsně před nimi. 

Wir reisen nicht gern. - Necestujeme rádi.

Unsere Lehrerin ist nicht jung. - Naše učitelka není mladá.

Mein Mann liest nicht gern. - Můj muž nerad čte.

Dein Haus ist nicht rot. - Tvůj dům není červený.

Das Auto ist nicht deutsch. - To auto není německé.

Teorie je sice hezká, ale praxe je praxe. Následující cvičeníVám trochu praxe nabídne.

Viel Spaß!